Jedním z cílů FREE interaktivního nástroje je seznámit poradce, kteří pracují s nezaměstnanými (ty dále označujeme jako klienty), s pojmy inovace a kreativita. Jsou to široce diskutovaná témata, která je často obtížné definovat a ještě těžší je uvádět do praxe.

Cílem 1. části tohoto nástroje je poskytnout poradcům inspiraci pro práci s klienty a rozvíjení jejich schopnosti kreativního a inovativního myšlení. Podle našich předpokladů budou poradci na konci této kapitoly:

  • lépe rozumět významům pojmů inovace a kreativita, včetně toho, co je pro ně určující,
  • využívat tyto pojmy pro rozvoj podnikání,
  • snáze vyhledávat informace o inovacích a kreativitě, nástroje rozvíjející tyto schopnosti, akce a organizace zabývající se jimi a podnikatelstvím. 

V této kapitole se především budeme zabývat dvěma schopnostmi, které souvisí s kreativitou a inovacemi. Jsou to:

  • kreativní myšlení a
  • inovativní myšlení

Pojmy inovace a kreativita běžně používáme, a přesto jen málokdo chápe jejich význam. Oba jsou spojeny s pojmem třetím – invencí, kterou se budeme zabývat v závěru tohoto oddílu.

2.1           Inovace

Inovace je pojem, který lze jen těžko přesně definovat. Uvádíme zde jen některé z mnoha vytvořených definic. Všechny mají společný aspekt „novosti“, což lze považovat za přínos.

 “Proces zavádění něčeho nového”

The American Heritage Dictionary

“Nová myšlenka, metoda nebo nástroj”

Webster online

“Změna tvořící novou dimenzi výkonu“

Peter Drucker

“Uvedení nového zboží (…), nových metod výroby(…), otevření nových trhů (…), získání nových zdrojů surovin (…) a zavedení nové struktury průmyslového odvětví ”

Joseph Schumpeter

Tyto definice sdílí pojem „nový“ a naznačují, že nové procesy, výrobky atd. vedou ke zlepšení a „přidané hodnotě“.

Inovace se může týkat mnoha oblastí – produktů, služeb, výrobních postupů či systémů řízení společnosti.[1] Může se také projevit ve způsobu, jakým jsou výrobky nebo služby uváděny na trh pro potencionální zákazníky. Tabulka č.1 zachycuje rozdíly mezi různými druhy inovace, způsoby, jakými lze inovace dosáhnout, a cíle zavedení určité inovace.

Inovace Prostředky Cíl
 Produktů a služeb     Výzkum a vývoj Uspokojení potřeb zákazníků – získání konkurenční výhody
Výrobních procesů Změny strojového vybavení a dalších složek, které přímo nesouvisejí se zaměstnanci. Zvýšení produktivity (tzn. zvýšení kvality a snížení cen)
Systémů řízení Změny v pracovních postupech Zlepšení organizace práce a řízení zaměstnanců – zvýšení produktivity – zlepšení řízení
Marketingu Změny ve způsobu propagace a distribuce produktů a služeb pro spotřebitele Cílení produktů a služeb na potřeby zákazníků – posilování věrnosti výrobní značce – zvýšení prodeje

Tabulka č.1- Cíle inovace[2]

Způsoby inovace, rozepsané v tabulce č.1, mohou být dále rozděleny do dvou rozsáhlých kategorií.[3]

  1. Evoluční inovace, které vznikají na základě řady postupných kroků v oblasti technologií či výrobních procesů. Tento vývoj může být postupný, například v dílčích úpravách produktu, nebo dynamický, který vyžaduje určitou úroveň uživatelských znalostí, jako je práce s faxem nebo televizorem.
  2. Revoluční inovace, které vyžadují velkou dávku uživatelských znalostí a mohou ovlivnit společnost jako celek, jako tomu bylo např. v případě používání internetu a počítačů.

Podle Petra Drucknera existují tři podmínky, jejichž splnění je nezbytné pro úspěch jakékoli inovace.[4]

  1. Inovativní práce je těžká a vyžaduje znalosti i důmysl, z čehož vyplývá, že úspěšný inovátor pracující v jedné oblasti inovací bude jen stěží stejně úspěšný v oblasti jiné.
  2. Nejlepší inovátoři staví na svých přednostech a přicházejí s množstvím produktů, které odpovídají jejich osobnosti, podnikatelskému zaměření a osobnímu zaujetí.
  3. Inovace je vždy poháněna trhem, protože se vždy úspěšně rozvíjí v místech, kde lidé pracují nebo vytvářejí nějaké hodnoty.

S tímto vědomím je tedy třeba užívat pojem inovace v kontextu. Poradci by si měli být vědomi toho, že v současné době je podpora inovací ve středu pozornosti Evropské komise, která usiluje o to, aby byly členské země konkurenceschopné.

Inovace je dnes módní slovo. Uplatnění inovací v práci poradce a zvyšování povědomí o výhodách, které mohou přinést klientům, je stejně důležité.

Inovace je totiž všeobecně pokládána za primární zdroj ekonomického rozvoje. Právě z tohoto důvodu má mnoho zemí speciální programy pro podporu inovace na firemní úrovni.[5] Vlády, které myslí dopředu, motivují firmy, aby zvýšily své úsilí v oblasti výzkumu a vývoje, které mají potenciál zvyšování národního produktu a pracovních příležitostí. Lze jen těžko říci, jak velký vliv má toto úsilí vlád na hospodaření společností. Víme však, že určité země projevují větší či menší ochotu k inovacím než je tomu v průměru evropské sedmadvacítky. Na příklad:[6]

  • Dánsko, Finsko, Německo, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie jsou často pokládány za „vůdce“ inovace. Jejich výkon v této oblasti vysoce převyšuje ostatní členské státy;
  • Rakousko, Belgie, Kypr, Estonsko, Francie, Island, Irsko, Lucembursko, Nizozemsko a Slovinsko se považují za tzv. „následovníky“ inovace s nižším výkonem než mají vůdci inovace, ale stále většinou nad průměrem EU;
  • Česká republika, Řecko, Maďarsko, Itálie, Litva, Malta, Norsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko a Španělsko jsou považovány za „střední inovátory“ s nižším výkonem než většina zemí EU; a
  • Bulharsko, Chorvatsko, Litva, Rumunsko a Srbsko jsou státy, které v oblasti inovací snaží dostihnout výše uvedené země. Ačkoli výsledky jejich inovativního úsilí ani zdaleka nedosahují průměru evropské sedmadvacítky, postupem doby se k němu přece jen přibližují.

Jak používat inovace v práci poradce?

Inovativní metody lze používat i v poradenské práci. Záleží jen na vaší osobnosti (jste inovátor, příjemce změn nebo lenoch?) a na tom, co vaše práce vyžaduje. Níže je uveden příklad inovace v práci:

Paní Johanson se vždy snažila být svědomitým poradcem. V poslední době však měla pocit, že se drží stále stejného stereotypu a její klienti nemají dobré výsledky. Nevěděla proč. Pak si přečetla článek o inovacích a rozhodla se být inovativní. Přečetla si takových článků víc a uvědomila si, že inovace může být cokoliv, co zlepší její výkon jako poradce. Začala zavádět inovace v mnoha svých činnostech, např. pokud k ní přišel klient s problémem, snažila se být pozitivní a nabídnout mu alespoň dvě možná řešení. Učila své klienty přemýšlet nad rámec svých schopností, ale v mezích reality.

Než přejdeme na téma kreativity, chtěli bychom požádat poradce o obezřetnost. Inovace je často pokládána za metodu dosahování zisku a vytváření pracovních příležitostí. Nicméně realita je taková, že dlouhodobý dopad inovace na zaměstnanost je vždy pozitivní, zatímco v krátkodobém horizontu může působit zcela opačným účinkem, poněvadž nové efektivnější metody v podnikání mohou vést ke zrušení některých pracovních míst.[7]

Další informace o inovacích

Předmět Odkaz
Co je inovace? – Odpovědi od účastníků Lisbon Council’s 2010 Innovation Summit. http://youtu.be/2NK0WR2GtFs
Inovace je skutečně jednoduchá – Tom Peters http://youtu.be/8AGTpu_i8sc
Rychlý přehled různých druhů inovací – proces, produkt, služby a obchod http://youtu.be/HsxkWmOFMNs
Inovace pro budoucnost http://www.slideshare.net/slidesbynouve/innovation-and-the-future-2617600
Odlišný přístup k inovacím – mapa inovací, ráme pro definování inovativních produktů
Pochopte inovace za pět minut – Gordon Graham

2.2           Kreativita

Kreativita je stejně jako inovace jen těžko definovatelný pojem. Kreativita je:

“Zhodnocení problémů a situací novým neotřelým pohledem, navrhování neortodoxních řešení,

která mohou na první pohled působit znepokojujícím dojmem”

(Business Dictionary.com)

Tato definice by mohla být trochu obecnější. Je obtížné rozpoznat, jak a kdy uplatnit toto prohlášení do reálného života. Abychom vám s tím pomohli, jsou na obr. č. 1 uvedeny čtyři kroky, které vás dovedou ke „kreativnímu myšlení“. Kroky nemusí být aplikovány ve stejném pořadí.[8]

Obr. č. 1 – Fáze procesu kreativního myšlení

Krok 1: Při řešení problému se nejdříve soustřeďte na zřejmá fakta a známá řešení. Zjistíte, zda se nenabízí nějaká jasná odpověď. Pokud tento proces nikam nevede, váš mozek se pokusí vyvolat vzpomínky z dřívějších situací, kde se řešil nějaký podobný problém. Tento krok může také zahrnovat získávání rad od ostatních a hledání pomoci v literatuře. Poznamenejte si jakoukoliv dobrou radu a nápad.

Krok 2: Po zpracování všech informací se je mozek pokusí spojit, přičemž využívá skryté vzory a alternativní významy, a přechází ze stavu nesoustředění do stavu extrémního soustředění za účelem vyřešení problému. Poté vytvoří nový nápad, který uloží do vědomé části mozku. Nyní můžete přemýšlet o možných variantách řešení, které v tomto okamžiku nebudou jasně zformulovány.

Krok 3: Tento krok bývá nejzajímavější, protože obsahuje „Aha-efekt“ náhlého vhledu následovaný libým pocitem, kdy mozek rozpozná nové řešení. Tento krok může nastat, když děláte úplně něco jiného. Archimed zvolal slavné „Heureka“ v okamžiku, kdy se ponořil do lázně, kdy mu došlo, že objem vytlačené vody se rovná objemu ponořené části těla.

Krok 4: Tento krok je nejnáročnější, poněvadž vyžaduje zhodnocení nápadu a rozhodnutí, zda je hoden dalšího rozvíjení. Pokud ne, člověk se vrátí do bodu jedna a celý proces začíná znovu od začátku.

Kreativní myšlení je tedy charakterizováno představivostí, svobodomyslností a také touhou po objevení neočekávaných způsobů řešení.[9] Vyžaduje neustálé přepínání mezi sbíhavým a novátorským myšlením a kombinuje nové informace se starými a zapomenutými myšlenkami. V tomto kontextu někteří lidé tvrdí, že určité životní zkušenosti jedince zvyšují pravděpodobnost úspěchu jeho kreativního myšlení. Výzkum ukázal například toto:

“Vysoce kreativní dospělí jedinci obvykle vyrůstali v rodinách, kde rodiče podporovali jejich jedinečnost, ale zároveň jim poskytovali oporu. Byli vysoce vnímaví k potřebám dítěte, ale současně u dětí podporovali rozvíjení jejich schopností. Tato výchova přinesla určitý stupeň adaptability: ve chvílích stresu mohou jasná pravidla omezit míru chaosu – zatímco, pokud se děti nudí, mohou vyhledávat změnu. Kreativitě se tedy nejlépe dařilo někde mezi stavy stresu a nudy.

Vysoce kreativní dospělí často vyrůstali ve špatných podmínkách. Strádání samo o sobě nevede ke kreativitě, ale donutí dítě, aby bylo více přizpůsobivé – a přizpůsobivost kreativitě napomáhá.

Různé typy herních aktivit v raném dětství souvisí s vysokou kreativitou. Hraní rolí pomáhá rozvíjet schopnost analyzovat situaci z různých hledisek. Hra slouží jako bezpečné útočiště, kde dítě může prožít zakázané myšlenky a pocity.

Kreativní lidé obvykle projevují sklon k aktivitě a působí pozitivním dojmem. Nejsou zvláště šťastní – samolibost či uspokojení s již dokázaným nejsou u kreativních lidí zrovna častými vlastnostmi. Kreativní člověk je zapálený, motivovaný a otevřený světu.[10]

Jedná se o životní zkušenosti, které by poradci měli vyhledávat u svých klientů. Postupujeme-li podle výše popsaných čtyř kroků, je možné probudit kreativní myšlení i u klientů, kteří před tím nic podobného nezkoušeli. V další kapitole uvidíme, že právě toto je důležitý aspekt podnikání.

Myšlenkové pochody kreativní osoby – příklady [11]

Kreativní osoba:  “Rád si ředím pomerančový džus vodou, aby nebyl tak sladký.”

Obyčejná osoba: “Proč to děláš? To je divný?”

Obyčejná osoba: “Co to děláte?”

Kreativní osoba:   “Natíráme naši poštovní schránku.”

Obyčejná osoba: “Vy jste se zbláznili.”

Kreativní osoba:  “Proč tam nepřidat trochu česneku?”

Obyčejná osoba: “Kdepak, to není napsáno v receptu.”

Obyčejná osoba: “Proč jedeš tudy? Je to delší.”

Kreativní osoba:    “Protože rád jezdím pokaždé jinou trasou.”

Obyčejná osoba: “No jo, ale je to delší a můžeš zabloudit.“

V následujícím poli je ukázka toho, jak může být kreativita použita v práci poradců.

Klient, který se chce stát podnikatelem říká poradci: Nevím, kde začít. Cítím se tak bezradný a chybí mi inspirace …

Co mu jako poradce řeknete? Využijte k nabídce řešení kreativitu! Můžete naučit klienta výše uvedený postup kreativního myšlení pro nalezení jeho problému. Nejdůležitější je mít otevřenou hlavu a věřit, že každý problém má řešení.


[1]        Zdroj: Lorente, Angel R. Martínez, Dewhurst, Frank and Dale, Barrie G. (1999) – TQM and business innovation, European Journal of Innovation Management, Vol.2, Number 1, pp. 12–19

[2]        Upraveno podle následujících zdrojů: Lorente, Angel R. Martínez, Dewhurst, Frank and Dale, Barrie G. (1999) – TQM and business innovation, European Journal of Innovation Management, Vol.2, Number 1, pp. 12

[3]        Zdroj: BusinessDictionary.com – Innovation: http://www.businessdictionary.com/definition/innovation.html

[4]        Zdroj: Summaries.com – The Essential Drucker, The Best of Sixty Years Writing on Management: http://www.corporatesolutionsinc.ca/lib-documents/The%20Essential%20Drucker.PDF

[5]        Zdroj: Harrison, R., Jaumandreu, J., Mairesse, J. and Peters, B. (2005) – Does innovation stimulate employment? A firm-level analysis using comparable micro data from four European countries

[6]        Zdroj: PRO INNO EUROPE – Innovation Performance: http://www.proinno-europe.eu/page/31-innovation-performance

[7]        Zdroj: Harrison, R., Jaumandreu, J., Mairesse, J. and Peters, B. (2005) – Does innovation stimulate employment? A firm-level analysis using comparable micro data from four European countries.

[8] Zdroj: PSFK (13/07/2010) – Can Creativity Be Taught?: http://www.psfk.com/2010/07/can-creativity-be-taught.html

[9]        Zdroj: Promoting Entrepreneurial Culture in Adult Education (PECAE) (2008) – Participants Handbook, 229812-CP-1-2006-1-PT-GRUNDTVIG-G11

[10]      Zdroj: Newsweek.com (2010) – The Creativity Crisis: http://www.newsweek.com/2010/07/10/the-creativity-crisis.htm

          Zdroj: Harris, R. (1998) – Introduction to Creative Thinking: http://www.virtualsalt.com/crebook1.htm

[11]      Source: Harris, R. (1998) – Introduction to Creative Thinking: http://www.virtualsalt.com/crebook1.htm